Dva měsíce prázdnin: kamarádi, babičky a vedra

Druhý týden v červenci se našla společná kalendářová skulina pro již tradiční návštěvu babiny v Praze. Dovolená to pro ni není, co si budeme povídat, požadavky srší od rozbřesku do slunce západu (a to není v létě nikterak brzy :-D). Ale je to asi jediný způsob, jak získat pár extra společných dnů v letním schématu a za to to všem stojí.

Víkend jsme hned začali bitvou… Ale tou historickou, na Vítkově. Husiti, křižáci, koně i defenestrace :). Sárka si pomalu zvyká, že všechny “princezny”, co v létě potkává, jsou ve středověkém duchu oblečené do orvaných režných šatů hnědých barev :-D. Tak si aspoň pořídila luxusní okruží. I bez bitvy bylo v parku na Vítkově ve stínu pod stromy, s ledovou kávou a středověkou hudbou báječně!

Horkou neděli jsme pojali odpočikově, dokonce jsme vyexpedovali starší děti k sousedům do bazénu (s mým dohledem) a doma byl chvíli klid. Tedy běhalo se nahoru dolů po schodech a po prolézačce s tou nejmenší. Takový klid mám na mysli :-D.

Další každoroční zastávkou, na kterou potřebujeme minimálně dospělé, byla pak Zoo Praha. Zrovna ten den si jako na potvoru dala horka přestávku, ale i tak se všichni vykoupali, pojezdili na tramvaji, na lanovce i ve vláčku. Asi jsme u toho viděli i nějaká zvířata :-P.

Ale pak už to chtělo opravdu pauzu, tak jsme se na den uklidili do Neratovic na návštěvu. Všechna tahle setkání jsou skvělou připomínkou, že v Čechách nám bude jednou dobře. Že jsou tu super lidi, co mají super děti.

Posledním výletem s babinou byla návštěva zámku v Brandýse nad Labem. Spíš jsme tedy mířili do parku, najít “ovečku”, ale nakonec jsme na místních prolézačkách strávili celé dopoledne. A odpoledne ještě do muzea hraček! Kam se jen ten týden zase poděl…

Horký víkend jsme pak věnovali balení a výletu na pískovnu v Konětopech. Do vody sice děti pořádně nevlezly, protože byla ledová!! Ale placatění se na písku jim vždycky pozvedne náladu. Navíc jsme došli k tomu, že oproti moři má i ten vobyčejnej pískáč pár výhod! Neni to slaný :). Nejsou tam prakticky žádné vlny. A člověk nemusí hlídat příliv. Tak tam asi pojedeme znova.

Sbaleno a hurá do Orlických hor s druhou babičkou.

A hele, kdo bydlel v horské chatě pár metrů nad naším hotelem… to je ale náááhodička :-D.

Přestože podle počasí mělo být spíš zataženo s přeháňkami, počasí se v horách nakonec pochlapilo a bylo krásně slunečno s beránkovými mráčky. I závěrečná vedra nás zastihla v lesích, takže všechno v pořádku. Výletíky, hraní na hřišti až do pozdního večera, lanový park (3x!) a borůvkové knedlíky horem dolem.

V neděli jsme přejeli rovnou do Liberce, abychom popřáli dědovi k narozeninám. Odsud jsme si ještě odskočili do Krkonoš (není to daleko, ale přes tolik dědin s vyfrézovanými silnicemi a kyvadlovou dopravou jsem tedy nejela roky). Ještě jsme totiž měli na seznamu Stezku korunami stromů. Pěkná zastávka, musím říct. Theuška si dokonce sjel na středové klouzačce cestu dolů :).

Následující týden už se teploty přes 30 stupňů nemaskovaly za oblačno, takže voda a stín byli naši nejlepší kamarádi. Osprchovat trampolínu, napustit malý bazének, přelívat vodu v kuchyňkovém nádobí, nanuky.

A kdo určitě nenadával na teplé počasí, hasiči s místní Summer Party! A že si letos zajezdila na klouzajdě i Sárka jako jeden z nejmenších účastníků. Malé princezně v plavkách mořské víly a v rukávkách párkrát prošla i předbíhačka.

A to byly vlastně jen minulé tři týdny. Vměstnalo se toho do nich poměrně dost, ale taky odpočinek a celková pohoda toho, že už jsme zase pohodlně zabydlení a do odletu ještě daleko. Ale už se to taky překlápí… Tak snad si i ten konec ještě užijeme!