Nejlepší vánoční dárek?

Pro nás jsou Vánoce hlavně na pohodu, nebo se o to aspoň snažíme – a to i když jsou to Zojinčiny první. Ji stejně baví hlavně se hrabat v balicím papíru :). Děti si jinak klasicky užívají aktivity adventního kalendáře, cpou se cukrovím, píší přání Ježíškovi (a ten chudák shání a shání a nakonec zase žhaví amazon :-))… Ale ten nejlepší dárek, ten se jen tak sehnat nedá. Dva dlouhé ČTYŘDENNÍ víkendy!

Qatar National Day každoročně připadá na 18. prosince, oslavy začínají obvykle už na začátku měsíce a jak se do nich všechny organizace, firmy, hotely a obchody snaží zapojit, je pořád co dělat. Samotný státní svátek připadl letos na pondělí, ale na poslední chvíli k němu byla přifařena i volná neděle!  Než si zaklepete na čelo, že kdo duševně zdravý se raduje z volna v neděli, asi by se hodilo připomenout, že tady víkend připadá na pátek a sobotu. Takže čtyři dny volna a k tomu prázdniny na všech kroužcích! A jestli ani tohle člověka nedokope dorazit ty finální vánoční nákupy a přípravy, tak už asi nic.

Ačkoliv… stromeček jsme už měli ozdobený a to málo cukroví snad i snědené :-D, ale alespoň jsem pobalila dárky, co už dorazily, dokoupila poslední drobnosti a lyžovací dovolenou… Done! Done and done. A tak jsme měli čas jezdit na kole a na bruslích nebo zajít na Paw Patrol show a scházet se s kamarády – jednou v knihovně, jindy v parku, párty a rozlučky…

Štědrý den ale nezačal zrovna ideálně. Zojinka půl noci nespala, jen poplakávala a pořádně zabrala až nad ránem… možná ten osmý zoubek? Do toho se budila i Sárka a Theo, kteří navíc vypálili z postele s prvními slunečními paprsky. Ještě v 10 dopoledne jsme všichni byli jak přejetí parním válcem a nějaká velká štědrovečerní estráda, vyvařování a sláva rozhodně nehrozila. Ale hele – máme zbytky!  Den předtím jsme byli na vánoční párty s pár kamarády, kam jsme nesli tradiční česká vánoční jídla. Co se nesnědlo, to si každý zase hezdy odnesl domů. A že to pro nás dva (děti by se salátu nedotkly) stačilo vrchovatě, Ivan si jen dodělal tradiční zelňačku.

Takže dětičky, kdo chce ke štědrovečerní večeři eeeer pizzu?

A můžeme přistoupit k nějakým těm tradicím.

Krásného slunečného dne jsme využili k vyjížďce na kole po okolí. Děti si ani moc nevšimly, že jsem se na chvíli vypařila, abych zastoupila Ježíška u stromečku. A když jsme nakonec za setmění všichni dorazili domů, už od zavřených dveří o patro výš Sára křičela, že tam jsou dárky!

No jen jestli jsme ho nevyplašili a nechal nám i něco uvnitř!

Tak naštěstí ne… To bylo radosti.

Z toho domečku jsem já osobně málem omdlela, ten nábyteček a lidičkové s ohýbacíma rukama a nohama (aby mohli sedět u svých stolečíčků), postele s povlečením, sporák na baterky?! Story se sháněním domečku je dlouhá a zahrnuje vše od sailingu po blokádu Kataru. A ve zkratce je to domeček po Elle-Rose, která ho dostala od kamarádky, která ho dostala od babičky asi před 10 lety. Už udělal radost hodně holčičkám :).

Zojinka a její míčky. Ještě nebylo dítěte, které by si u nás s touhle hračkou nehrálo. Ale dalo se to čekat, protože přesně s tou samou si naše děti hrály vždycky u Maxíka s Olim.

Tak nějaké lyžování jsme nakonec dali dohromady!

A Theův vysněný skateboard (přeje si ho už asi dva roky :-)). Ale ještě daleko větší radost mu dělají Heely’s – boty s kolečkem v patě, to je prostě hit.

Štedrý den a Boží hod si tedy Ivan vzal v práci volno a druhý čtyřdenní víkend po sobě jsme tak provánočněli spolu a s našimi zde nejbližšími. Nej nej nej. Chyběli jste jen vy! (Já vás vidím x-)).

Šťastný nový rok! Mnoho úspěchů, úsměvů a zdraví. Buďte laskaví, buďte sví a jděte si trpělivě a usilovně za svými sny.