10 nejčastějších otázek o životě v Kataru

Jakto, že nejste opálení a kdy se vrátíte … to je furt dokolečka :).

1. JAKTOŽE!!! nejste opálení?

Často je slyšet (podotýkám, velmi naivní) názor, že pětačtyřicet padesát stupňů ve stínu je “příjemné teplíčko”. Omyl! Jen blázen by vyrazil ven bez klobouku a slunečních brýlí a vystavoval se spalujícímu slunci. Upřímně řečeno trávíme i na pláží drtivou většinu času oblečení ve stínu než bychom palec vystrčili. Krémy pod SPF 40 vůbec nevlastníme. “Opalování” vypadá asi takhle:

2. Musíte chodit zahalení?

Chodíme oblečení relativně normálně, v abáje a dishdashi chodí jen Arabové. My jsme pouze vyřadili ze šatníku sukně nad kolena a trička bez rukávů a s většími výstřihy. Jde o oblečení jak nevhodné, tak poutající velmi nežádoucí pozornost. Dalším fenoménem je oblečení ala trhan, kdy ve volném čase točíme výhradně nějaké pantofle, kraťasy a trička. Důvodem je prostě zkratka, protože počasí je tady v podstatě 80 % roku úplně stejné.

3. Jak se tam mluví? Umíte arabsky?

Arabsky umíme opravdu velmi málo. Především to není potřeba, to už spíš bychom tu užili hindí nebo “pilipínštinu”. Arabsky mluví místní (těch je ovšem cca 10 % celkové populace země!) + pár arabských expatů. Mezi zbytkem je klíčovým dorozumívacím jazykem angličtina s prakticky neomezeným množstvím přízvuků.

4. Proč nepracujete v pátek?

Stejně jako je křesťanským “svatým” dnem neděle, je pro muslimy takovým dnem pátek. Často se v arabských zemích dá narazit na práci s jednodenním víkendem a tímto dnem bude právě pátek. Stejně tak je jedno, jestli v případě dvoudenního víkendu udržují některé země kombinaci pátek-sobota (Katar, Saudie), nebo čtvrtek-pátek (Emiráty, Omán).

5. Máte tam nějaký kamarády?

Po téměř třech letech na cizí půdě bychom museli být asi značně asociální, kdyby ne. Vztahy, přátelství a známosti vznikají úplně stejně přirozeně. Jsou však možná užší, protože plynou z všeobecného pocitu “cizinectví”. Všichni jsme prostě cizinci, z čehož vznikají zajímavé mixy, skupinky a … komunity. Ty nevirtuální, co si pomáhají a organizují pro své “členy” akce.

6. Znáte se s místníma?

Nepříliš. Jsou schovaní ve svých palácích, žijí z ropných dolarů, stojí v čele velkých podniků a celé vlády, vše jim patří a je dovoleno. Tu a tam se lze (v práci) setkat s některými vyvolenými.

7. To není možné, že tam není žádná příroda!

Stejně jako na Antarktidě budete marně hledat plameňáky, v Kataru neobjevíte lesy ani podobnou vegetaci. Všude je písek, štěrkovitá prašná země, ze které tu a tam trčí zaprášené pichlavé křovisko. Nechte kus země pár let ležet ladem – v Evropě tam naleznete džungli, v Kataru se vám tam stále dujícím větrem akorát přeskoupí kamení. Jedinou výjimkou je začátek roku, kdy v Kataru vydatně prší (průměrně asi 5 dní v roce) a poušť se na pár dní místy zazelená. Není divu, že na zeleni a dešti ujíždíme.

8. Jsou tam nějací Češi?

A představte si, že stejně jako všude jinde na světě, ano. I když tato komunitka je přirozeně spíš česko-slovenská. Takže i my do ní dobře zapadáme :).

9. Můžeš mi poradit s ubytováním pro kamaráda v Dubaji?

Překvapivě častá otázka :). Asi jako když se Pražáka zeptáte na ubytování v Benátkách nebo Hamburku. Jinej stát, stovky kilometrů daleko. Holt na tom glóbusu je to jenom kousek :-D.

10. Kdy se vrátíte?

Pravda, odjížděli jsme s tím, že je to na 2 roky. Teď na konci 3. roku to v praxi vypadá tak, že se jednou za čas na chvíli zastavíme, řekneme si “ještě zůstaneme?”, vyhodnotíme to a jede se dál. Otevřela se taky alternativa přestěhovat se zas na čas někam jinam, která hraje neméně významnou roli. Nově se přiotevírá i varianta možná i někde jinde zapustit kořínky. Všechno je relativní, takže prostě uvidíme, co život přinese.

A jestli vás ještě zajímá něco podobně palčivého, tak sem s tím :-).