Hlásit se to musí XV. (jaro 2017)

“Když mi bude 6, tak ještě nebudu velkej pán, ne?”
– Ne.
“AŽ budu velkej pán, tak mi má vypadnout zub!!”
Takže to nakonec nevzal jako takovou vítězoslavnou událost, jak se původně zdálo. Ale hned za pár dní už měl zub nový, takže všechno v cajku :).

Sára: “Kde je dou-house?”
Já nechápavě: Dog house? To nemáme…
S: “Dou-house!”
Já po horečném přemýšlení: “Doll house!”
S: nadšeně přikyvuje.
Já: Ten je támhle u piána.
Theo pořád nechápe. “Ale Sáro ty řikáš dou-house. To je domeček pro těsto!”
Sárunka nebude mít po téhle bráchově drezůře s angličtinou fakt problém.

Nepovedený začátek narozeninové party jsem už zmiňovala. Motáme se po polozavřené polonověotevřené dálnici a nemůžeme trefit sjezd k parku. Děti “radí”, já nadávám. Po chvíli zjevně napjatého ticha.
Theo: “Jedeme domů nebo do parku?”
Já: No Theuško, samozřejmě že do parku.
Theo: “Já se jen ptám, jestlis to ještě nevzdala.”
A tak jsme se tomu štrésu na chvíli zasmáli a navázali údernickým rozhovorem o tom, jak se NIKDY nevzdáváme. Hough.

Ivan přijel domů dřív a zaparkoval před domem, vyhrazené místo nechal pro nás. Theo má podezření, že ta Xterra před domem je naše.
Theo: “Je to naše Xterra?”
Nabádám ho, ať to zkusí nějak zjistit. Vidím, že naše je, ale něco je jinak. Vím přesně, co ho mate.
Theo koukne a rovnou hlásí: “Tak neee. Naše neni nikdy tak čistá.”
Má pravdu. Takže i když naše byla a jednou za uherský rok ji Ivan umyl, byla odmítnuta.

Z úkolů v učebnici čtení. Why is the woman wearing only one sock? (Proč má paní na sobě jen jednu ponožku?).
Theo: “I don’t know. Asi ji sežrali Lichožrouti.”
Měl snad autor na mysli nějakou lepší odpověď?

O často opakovaném nezávodění v jídle.
Theo: “Sáro…. nezávodíme, ale prohráváš.”

A tohle má na svědomí Sára

Jako správná maminka jsem jen výjimečně propuštěna na záchod bez doprovodu. Když se to takhle jednou výjimečně poštěstilo, Sára za mnou dokonce sama zavírala dveře!
“Bye bye. Have a nice day!”
Aha, takhle oni to viděj. Že jsem je na den opustila

Vrazila do mě, ale hned se omlouvala:
“Sorry, Mummy Pig!”
No tak to počkat!

“Už se mně taky houpaj ty zuby?!” kontroluje se teď často. Museli jsme ji ujistit, že Zubínka o ní ví už od chvíle, kdy jí vylezl první zoubek a neni sakra kam spěchat!

“Ty moje prdelko!” a ještě mě u toho plácla po zadku :-D. Asi bych jí tak měla přestat taky říkat, co? Dobře mi tak.

A “Kepuč!”
si zaslouží vlastní řádek v článku.

No ještě že ta Zojka ještě nemluví!